Hezky naklást k sobě slova
přidat trochu jedu
Dobrý schéma jak udělat
ze zábavy vědu
O co líp by to sám dělal
jen kdyby to uměl
Vzpomínám jak v první brázdě
jenom stál a čuměl
Nejsme na kolenou z nich
fakt nejsme zlomený
Nejsme na kolenou
my se z nich nevosypem
Óóó Kritici stárnou
nenosej dávno kecky zablácený
Óóó Kritici stárnou
vymetaj rauty párty zaplacený
O umění pro umění
redaktorská židle
Kdyby radši z kapsy vyndal
nafouknutý vidle
Na vizitce vytištěný
pan hudební vědec
Blábolům co nerozumí
klaní se jak blbec
Nejsme na kolenou…
Óóó Kritici stárnou…
Vydal se koráb na dlouhou cestu
dálka se měří počtem světelných let
Ze všech lidí co posádku tvoří
možná se nikdo nevrátí zpět
Velká hra prázdna kde náš svět je ničím
a stovky nástrah tajemství černých děr
Stojí to za to tvůj strach náhle křičí
když každá z vteřin může být poslední
Drží tě víra že spatříš zas zemi
za čas to bude tvůj jediný cíl
Mít trochu štěstí a štěstí je s těmi
kdo v krizi mají nejvíce sil
Velká hra prázdna kde náš svět je ničím…
Jaký je důvod našeho bytí
najdeš snad někde života kód
Odpověď na to ve hvězdách svítí
to proto člověk postavil vesmírnou loď
Orion
Ve dveřích se zapříčí tvý mocný paroží
uvítá tě smích celý hospody
Jako pozdrav zvyk sis na dva prsty vztyčený
namlouváš si že jsou to jen náhody
Cornoutto…
Mocterák se z tebe stává
tohle jen těžko uhlídáš
S kým zas je tvá drahá
nechce dát si říct
Tak ať jde k čertu !
Chtěl bys vědět co jí vlastně zajímá
balík prachu špíny někde vod lopaty
Zatváří se že jí hrozně dojímáš
a jak zmizíš zas si domů tahá chlapy
Cornoutto…
Mocterák se z tebe stává…
Nouze před vejplatou
džíny se záplatou
hádka s vyvolenou
žízeň utopenou mám
Snídám lihovinu
tláču na svačinu
básník možná kdysi
lásku k večeři si dám
Nevím, kam se dnes dopotácím
nevím, jestli budu mít práci
nevím, proč se něčeho bát
to nevím
Vždyť nechci zlato
prdím na to
na vlasy děda Vševěda
Chci se bavit
občas kalit
a víc ani nehledám
Nejsem magor
co chodí na golf
a má ledního medvěda
To, že žiju
je můj triumf
víc už prostě nehledám
Pláče uplakanej
kňourá ukňouranej
říká stokrát běda
může za to leda sám
Mám to, co mi stačí
víc než nejbohatší
dál se vždycky z nuly
řítím jako hurikán
Nevím …
Vždyť nechci zlato …
Když láska srdci poručí
zrychlenej tep tu zprávu doručí
touha bejt ve tvým náručí
až čas tě o zbrklosti poučí
Zlej příběh, jak jsem miloval
zlej sen, co někoho by varoval
zlej příběh, jak jsem o to stál
zlej sen, jak krátce jsem mu vzdoroval
Mefista povolal, za tebe duši dal
Snil jsem, jak po boku tě mám
chtěl číslo, ať ti rychle zavolám
blouznil, co všechno udělám
a jak se tvýho těla dotýkám
V knihách jsem v noci studoval
pán pekel jistě se radoval
když doktor Faust mi návod dal
v tu chvíli vůbec jsem se nezabál
Mefista povolal, za tebe duši dal
Daň jsem platil
v očích tvých se ztratil
a když ďábel přišel, tak jsem neváhal
úpis krví
o tom hůř se mluví
a ty vůbec nevíš, co mě čeká dál
Markétko
Nádherná holka nevinná
a krátká byla každá hodina
můj hlad tě svlíkal očima
těšil se, jak to pěkně začíná
Tak dlouho jsem se usmíval
líbal tě, v lásce tvý se vyhříval
až jednou z postele jsem vstal
pak šel, do zrcadla se podíval
Mefisto zavolal a smlouvu podával
Dál jsem platil …